O co tedy půjde? Dnes si představíme dvanáct nejrychlejších nováčků v historii hořického okruhu. Proč právě tento okruh? Je u nás jediný, který má tak dlouhou tradici a navíc jediný, kde čas na kolo je historická hodnota, kterou neovlivňuje to, jak který pořadatel postavil retardér.

Statistika je ale i tak trochu zkreslující, protože do Hořic přijela spousta dobrých jezdců, ale nejeli třeba v nejrychlejších kategoriích a tak neměli možnost zajet rychlé kolo. Navíc někteří přijeli poprvé v roce, kdy nebylo ideální počasí a tím pádem měli také trochu smůlu. To ale neumíme odstranit. Ve výhodě jsou trochu i jezdci IRRC, kteří měli v neděli dva závody na to, zajet dobré kolo. Většina ze zmíněných jela ale rychleji v tom prvním, takže to možná zase taková výhoda není. Naštěstí v posledních letech se jelo za dobrých podmínek dost závodů a tak se pusťme do čísel.

Je logické, že by měli kralovat jezdci z posledních let. To platí ale jen částečně. Jeden čas z TOP 12 je už 7 let starý a přitom ho nezajel, kdo ví jak známý jezdec. Dalo by se to shrnout tak, že těchto 12 borců nejlépe popírá často opakovanou polopravdu, že napoprvé v Hořicích nejde zajet dobrý výsledek.

12. místo
Matti Seidel (GER) 2:22.565
2014
Matti Seidel přijel do Hořic jako závodník, který už měl za sebou zkušenost mimo jiné s vytrvalostním WEC. Přijel díky šampionátu IRRC a ani vlastně nepatřil k velkým favoritům. S okruhem se ale brzy spřátelil a bylo z toho velmi slušné kolo, které ho i po třech letech řadí do vybrané společnosti, o které je tento článek.

11. místo
Michal Filla (CZE) 2:22.283
2010
Michal Filla jel Hořice jednou a zatím naposledy. Náš velmi zkušený závodník už v roce 2010 ukázal, že i když přijede do Hořic někdo „z dromu“ kdo umí, tak se na naší nejtěžší přírodní trati neztratí. Vždyť Michal dojel třetí a předním byl jen Michael Pearson, který ho připravil o titul nejrychlejšího nováčka roku, a Jirka Dražďák, který zase zajel rekord okruhu. Na tento rok se taky vzpomíná jako na ten „kdy jel poprvé Pearson a přijel Filla“. I po šesti letech je 2:22 na nováčka rychlé a to se technika za takovou dobu hodně posunula.

10. místo
Jochem van den Hoek (NED) 2:22.082
2014
Stejně jako Matti Seidel přijel Jochem poprvé díky IRRC. Byť patřil (a vlastně pořád patří) k širší špičce IRRC, není rozhodně favoritem šampionátu a už vůbec nebyl favoritem závodů v Hořicích, tak ukázal, že Hořická trať mu prostě sedí. K tomu se přiznal i v rozhovorech, které si u nás můžete přečíst. Musíme také poznamenat, že k dispozici měl starší Yamahu R1, což v roce 2014 rozhodně nebylo to nejrychlejší, na čem se dalo jet.

9. místo
Johan Fredriks (NED) 2:21.415
2014
I Johan přijel poprvé v srpnu 2014 díky IRRC. Jako jeden z favoritů šampionátu ukázal, že je na druhém místě průběžně právem a Hořice zvládl za 2:21 hned při své první návštěvě. Zajímavostí je, že tam vlastně nebyl úplně poprvé. Ještě za minulého režimu navštívil Hořice jako malý kluk, když jel v Hořicích Harry Heutmekers a Johanův táta mu dělal mechanika.

8. místo
Pierre Yves Bian (FRA) 2:21.211
2016
Netuším, čím to je, ale Francouzům se v Hořicích prostě daří. Pierre navíc svůj čas zajel na supersportu jako jediný z naší TOP 12. Povedlo se mu to letos v prvním závodě v rámci IRRC. Skvělý výsledek!

7. místo
Vincent Guillermin (FRA) 2:21.082
2009
Z dnešního pohledu neskutečný výsledek a troufnu si říct, že naprosto zapomenuté jméno. Vincent přijel, zajel dobrý výsledek a už se neukázal. Nicméně 2:21 je i letos hodně slušné kolo a tím spíš na nováčka.

6. místo
Thomas Wendel (GER) 2:20.670
2014
Poslední z jezdců, kteří hnuli se statistikou hořického závodění v roce 2014 díky příchodu IRRC na tento okruh je Thomas Wendel, který se tenkrát ještě jmenoval Thomas Kreutz. Byl v tom roce nejrychlejším nováčkem a jeho čas je dodnes velmi kvalitní. Zajímavé je, že Thomas pak do Hořic už nikdy nepřijel, i když byl součástí šampionátu a měl v Hořicích na soupeře možnost něco bodově získat. Za zmínku určitě stojí i to, že svůj čas zajel na Aprilii. Všichni ostatní v tomto výběru měli k dispozici BMW, nebo některý z japonských strojů.

5. místo
Michael Pearson (NIR) 2:20.327
2010
Když závodil v Hořicích Michael Pearson, tak jsme měli všichni oprávněný pocit, že nikdo rychlejší dlouho do Hořic nepřijede. Trvalo to ale jen pár let. Titul nejrychlejšího nováčka si držel 3 roky a dnes je jak vidíte „až“ pátý. Zrychluje se prostě pořád. Nicméně i tak byl jeho výkon na nováčka v tomto roce neskutečný. Co by dnes většina jezdců za 2:20 v Hořicích dala…

4. místo
Lukas Maurer (CHE) 2:19.926
2016
Jméno, které možná v tomto roce úplně zapadlo. Letos na Zatáčkách šlo o nejrychlejšího nováčka a je jedním ze čtyř jezdců historie, kteří jeli hned při své první účasti pod 2:20.

3. místo
Didier Grams (GER) 2:18.673
2013
Didi Grams přijel do Hořic o rok dříve, než se jel závod IRRC na domácím okruhu. Byla to tenkrát celkem událost a pamatuji si spoustu lidí, kteří mi tvrdili, že „bude koukat“ a že nic moc nezajede. Pravda je, že v tom roce dojel „až“ pátý, ale Pearson jel rekord a konkurence byla opravdu velká. Navíc si málo kdo všiml, že Didi byl při své první účasti skoro o dvě vteřiny rychlejší než Pearson před třemi lety. To nám došlo až časem a německému závodníkovi dva roky patřilo místo nejrychlejšího nováčka v Hořicích.

2. místo
Sebastien Le Grelle (BEL) 2:17.153
2015
Myslím, že Sebastien v roce 2015 definitivně zbořil mýtus, že jezdci IRRC Hořice „nezvládnou“ a že aby přijel někdo super rychlý, musí být z Irska. Není to tak. I na kontinentu máme skvělé road racery a výkon Sebastiena zastínil snad jen Kamil Holán, který ho o kolo později připravil o rekord okruhu. Každopádně ten nováčkovský posunul o pořádný kus dopředu.

1. místo
Vincent Lonbois (BEL) 2:15.254
2016
Čas, který byl ještě vloni považován za nemožný, zajel letos při IRRC nováček na hořickém okruhu. Díky tomu udrží pomyslný double s týmovým kolegou v žebříčku nejrychlejších nováčků Vincent Lonbois. Uvidíme, kdy tento výsledek někdo překoná.